Na počátku je vždy nápad, myšlenka, idea, co naprogramovat. Nápad může přijít odkudkoliv, například od známého, od zákazníka, od vedoucího nebo od spolupracovníků. Nápad a myšlenku je nutno dobře promyslet. Například s nápadem přijde paní z personálního oddělení a její představa bude jak vylepšit evidenci zaměstnanců. Když nápad promyslíte, je potřeba udělat analýzu.

Analýza

analýza spočívá v tom, že analytik se sejde s autorem nápadu a promluví s ním o jeho myšlence. Cílem analýzy je získat podrobnější informace o představách autora nápadu. Představy autora nápadu se totiž dost často rozcházejí s možnostmi a realizovatelností jeho nápadu. Například, nápad paní z personálního oddělení může spočívat v tom, že nebude ťukat do klávesnice, ale bude na počítač mluvit a počítač vše vykoná podle jejích ústních požadavků. Analytik musí být nejen odborník přes počítače, ale musí být současně diplomat. Musí umět vyvětlit co je možné a co není možné realizovat. Analytik sestavuje analýzu kde popíše, jak má být nápad realizován, jaká data a jakým způsobem budou data vstupovat do počítačového systému, co s daty bude systém dělat, jak data zpracuje a tak podobně. Analýza musí být kompletní popis myšlenky, musí zohledňovat reálné možnosti současné techniky a nákladů.

Vytvoření programu

Programátor dostane zprávu, analýzu od analytika a na základě analýzy vytvoří "jízdní plán" pro počítač. Tento "jízdní řád" pro počítač se nazývá PROGRAM. Program je grafické zobrazení formou diagramu a obsahuje matematické algoritmy, zohledňuje postupný vývoj, běh programu se všemi jeho zastávkami, přerušeními, vstupy a výstupy. Skutečně připomíná jízdní řád nějakého dopravního prostředku. Programátor musí znát nejen počítačový systém na kterém bude původní myšlenka realizována, ale musí mít logické uvažování. Program, tedy "jízdní řád" pro počítač musí navrhnout tak, aby byl efektivní, co nejlépe využíval možnosti počítače, neplýtval časem a v běhu programu postupoval co nejktratší cestou. Programátor musí znát matematiku, aby algoritmy sestavil co nejefektivnějším způsobem tak, aby matematické výpočty byly přesné a proběhly rychle.

Kodování programu

Program, tedy "jízdní řád" pro počítač, detailně rozkreslený do jednotlivých diagramů dostane do ruky člověk, kterému se říká "kodér". Úkolem kodéra je program (jízdní řád) z grafického zobrazení zakódovat do takové podoby, aby mu počítač rozuměl. Kódování se provádí textovými nebo grafickými programovacími jazyky. Mezi nejznámější textové programovací jazyky patří C++, Basic, PHP. Existuje více než stovka textových programovacích jazyků. Grafický programovací jazyk je například LabView. Kodér vybere vhodný programovací jazyk a pomocí něho program zakóduje pro konkrétní počítačový systém.

Testování programu

Zakódovaný program nutno ještě vyzkoušet před tím, než se předá uživateli. Vyzkoušení, nebo-li testování programu je důležité a náročné. Provádí jej zkušený člověk, kterému se říká tester. Tester testuje program na nejrůznější možné kombinace vstupních dat a situací. Všechny možnosti, které mohou nastat musí být vyzkoušeny a musí být zjištěno, co se stane. Případné nedostatky se vrací k programátorovi, který provede úpravu programu, tedy "jízdního řádu" pro počítač a následně kodér vše překóduje. Tester pak znovu otestuje úpravy. Když je vše bezchybně vyzkoušeno, výsledná práce se předává uživateli.

Současná praxe v České republice

Shora popsaný postup je profesionální vývoj software, se kterým se v České republice setkáte jen zřídka kde. Skutečnost je dosti odlišná. Funkce analytika, programátora a kodéra vykonává současně jediný člověk, kterému se říká "programátor". Tento člověk provede v hlavě analýzu nápadu a vše hned z hlavy zakóduje v nějakém programovacím jazyce pro počítač. Vlastně to je takový mastič počítačových kódů. V mnoha českých softwarových firmách je tento mastič počítačových kódů placen od počtu úhozů do klávesnice. Leckde je navíc sledován kamerou, zda se neflinká a vyťukává kódy, tedy "programuje". Zakódovaný výsledek se většinou předává uživateli, aby si jej uživatel sám otestoval. Z ekonomického hlediska je to pro softwarovou firmu výhodné. Ušetří na mzdách a nákladech. Tomuto českému postupu vývoje software se odborně říká "agilní programování". Můj děda, kdyby žil, by to nazval jadrněji a lépe. Říkával "práce kvapná, EnÓno platná".